Rekreační běh si konečně užívám bez bolesti

● Kvalita bot hraje při běhu zásadní roli. ● Běžecké boty vydrží na 700–800 km, pak je nutné je vyměnit. ● Běžecký výkon a také následnou regeneraci usnadní správné rozcvičení a protažení. ● Na unavené svaly a klouby pomáhá gel pro sportovce Perskindol.

S běháním je to jako se vším: velmi záleží na způsobu, jakým se pohybová činnost provádí. Člověk si totiž v dobré víře může dokonce i ublížit, třeba kvůli špatné technice běhu, nebo špatnému vybavení, které se na běhání zkrátka nehodí. Přesně to se stalo mně, a dokonce nejen jednou. Byly to klasické začátečnické chyby a dnes už vím, jak se jich vyvarovat. Škoda, že jsem to nevěděl už tenkrát, když jsem s během začínal. Bylo to v době, kdy jsem čerstvě přešel na vysokou školu.

Dvakrát týdně jsem si nazul obyčejné tenisky a šel se na dvě hodiny proběhnout do lesa. Asi po třech týdnech mě však začala bolet pravá noha v oblasti kotníku a paty. Bolest mě dohnala až na chirurgickou ambulanci. Sloužící lékař konstatoval, že důvodem mých potíží je zřejmě nevhodná obuv. Nebylo divu. Běhal jsem totiž v obyčejných „sportovních“ botách, které však na sport, i přes název značky, vůbec nebyly určeny. Nevěděl jsem, že při běhu na kvalitě obuvi tak záleží. Navštívil jsem tedy prodejnu sportovních potřeb v nákupním centru. Protože jsem jako student neměl moc peněz, sáhl jsem po základních běžeckých botách, které byly navíc ještě ve slevě. Tenkrát jsem za ně zaplatil 990 korun. Začal jsem v nich běhat a situace se docela zlepšila. Bolest se už nevracela.

Můj prvotní zájem o běh však po nějakém čase polevil. Nenaběhal jsem toho tenkrát celkově nijak moc a postupem času se z mých prvních běžeckých bot staly spíš boty turistické a vycházkové. Vydržely mi nakonec víc než 10 let. I když už zdaleka nevypadaly jako nové, měl jsem radost, že drží a pořád se dají nosit. Přibližně před dvěma lety jsem si řekl, že bych to s běháním zase mohl zkusit. Věděl jsem už, že začít se musí pozvolna, a podle toho jsem také postupoval. Nejdříve jsem zvolil kratší trasy do 5 km. Jejich uběhnutí mi zabralo něco přes půl hodiny. Kondice se rychle zlepšovala a kopce, které jsem z počátku musel vyjít, se mi už za 14 dní dařilo vyběhnout celkem bez problémů. To mi dodalo další chuť do sportu a postupně jsem zvyšoval délku tratí i frekvenci tréninků.

Oddílový trenér karate na střední škole říkal, že co bolí, to sílí. Proto jsem nevěnoval moc velkou pozornost pomalu nastupující bolesti kolen, která se s přibývajícími naběhanými kilometry začala hlásit o slovo. Pokaždé se mi ji při dalším tréninku podařilo „rozběhat“ – zmizela po pár uběhnutých kilometrech. Jednoho dne však udeřila s takovou silou, že jsem na běhání musel zapomenout. Byl jsem rád, že přejdu ulici na zelenou, tak moc to bolelo.  Došlo mi, že ty staré boty už jsou zřejmě na odpis.

Protože jsem to s rekreačním sportem začal myslet vážně, navštívil jsem tentokrát specializovaný obchod s běžeckou obuví. Své staré boty jsem vzal s sebou. Když je prodavač uviděl, požádal mě, abych je už nenosil a v žádném případě v nich neběhal.  Vysvětlil mi, že podrážka postupem času degraduje a ztrácí své tlumící vlastnosti. Po deseti letech z požadovaných vlastností (které zřejmě ani na začátku nestály s ohledem na cenu za moc) nezbylo vůbec nic, a moje kolena proto čelila kompletně netlumeným nárazům. A právě kvůli tomu začala tak bolet.

V rámci nákupu mi byla poskytnuta i odborná konzultace. Prodavač, sám aktivní běžec, se mě zeptal na týdenní objem naběhaných kilometrů (v sezóně asi 15-20), převažující druh terénu (90 % asfaltové povrchy, 10 % lesní a polní cesty). Pak jsme přešli na běžecký pás s kamerou a proběhla analýza mého stylu běhu včetně detailního rozboru kontaktu nohy se zemí při došlapu. Naštěstí se ukázalo, že můj způsob a technika běhu jsou celkem v pořádku s mírně vyšším, avšak nijak dramatickým zatížením pravé nohy.

S ohledem na vše uvedené mi bylo nabídnuto 6 párů bot, které vyšly pro můj záměr a styl jako nejvhodnější. Jediným kritériem, podle kterého jsem se mezi nimi měl rozhodnout, bylo mé pohodlí. Kvalitativně i cenově se všechny typy pohybovaly velmi podobně. Nakonec padla volba na značku Brooks a typ Ghost 13 (který jsem o rok později nahradil novějším typem 14). Kromě bot mi byly doporučeny ještě speciální běžecké vložky do bot a běžecké ponožky.

Zároveň jsem byl poučen o důležitosti rozcvičení a protažení před i po běhu. To jsem v minulosti docela podceňoval a pravděpodobně to byla i jedna z dílčích příčin mých problémů s bolestí kloubů. Nakonec jsem ještě dostal tip na švýcarský gel pro sportovce Perskindol, který lze pořídit v lékárně nebo lékárenských e-shopech.  Perskindol má dvojí efekt: nejdřív chladí a pak hřeje. Je skvělý nejen před sportovním výkonem pro přípravu svalů a kloubů, ale i po něm. Díky svému složení uvolňuje a regeneruje namožené svaly i klouby.

Na vyzkoušení nově pořízeného vybavení jsem se moc těšil. Ale přiznám se, že tak propastný rozdíl oproti původnímu stavu jsem nečekal. Ta změna byla doslova nepopsatelná. Tlumící funkce bot byla senzační. Díky novým botám jsem se mohl mnohem lépe soustředit na radost z pohybu. Potvrdilo se, že když chce člověk něco dělat pořádně, výrazně mu to usnadní odpovídající vybavení.

Dřív (se starým vybavením) jsem dobíhal domů a už jsem cítil, že mám namožené svaly i klouby, někdy i docela na hranici. Věděl jsem, že kdybych běžel ještě chvíli, určitě by mě něco rozbolelo tak, že bych si musel dát nějaký čas pauzu. S novými botami a vložkami, namasírovaný sportovním gelem, dobíhám příjemně unavený a s dobrým pocitem, že jsem udělal něco pozitivního pro své duševní i fyzické zdraví.

Vynaložených peněz rozhodně nelituji. Když si rozpočítám náklady na boty na jeden trénink, vychází částka celkově na cca  39 Kč. Kvalitní běžecké boty totiž vydrží jenom 700 až 800 kilometrů, pak ztrácí své schopnosti. A mám-li odpovědět na otázku, zda mi necelých 45 Kč stojí za sport bez bolesti, říkám, že jednoznačně ano.